Reklama
 
Blog | Hana Slezáková

Co se děje na pavlači 9: s ránem probuzený obličej

Myslela jsem na něj. Přitom všem a potom všem. Ráno se probudit vedle druhého, neznatelného. Vnímám ho rozmazanýma oči. Nechci čekat, až se probudí.

Našlapovat po špičkách a zavřít za sebou dveře.
„Ty už jsi vzhůru?“
„Hmm…“
Nasoukat se do svých kalhot, natáhnout roury, ponožky, boty.
Podívat se do zrcadla.
Rozumbrada.
Vystrkuje na mě rohy povážlivě ze svých koutů.
Protáhnutou bradu nastrkuje na mě.
Přibouchnu dveře a seběhnu o pavlač níž.
Odemknout dveře, otočit klíčem, uslyšet kňoukání koček.
Černá a černá schouleny jedna v druhé.
Vytáhnu načnutou konzervu z lednice.
Běhají kolem mě a hulákají.
Lžící kydat maso do misek.
Malá a Macek.
Hltavě se cpou, jako by týden nejedly.
Nenažraná kočičí bríška a hebké čumáčky.
Olizují svoje packy, fousky a tlamičky.
Stulí se v klíně, když houpu se ve svém křesle.
Odraz a dotek na podlaze.
Zhoupnutí.
Odraz a dotek na podlaze.

Reklama