Reklama
 
Blog | Hana Slezáková

Lidé v iluzi

Lidé roztáčejí své kruhy kolem sebe. Ztraceni, pohlceni jeden v druhém. Narážejí do svých tělesných schránek, pronikají do svých intimních zón, stávají se součástí jiných mozků. Myslí za druhé.

Naučili se lhát sami sobě.
Není to jako lhát druhým; neříkat pravdu; lhát sám sobě je mnohem složitější, rafinovanější.
Znamená to žít v iluzi a uvěřit v ni.
Roztančit svou vlastní iluzi, otáčet ji ve své mysli, dokud se nestane součástí každé buňky těla.
Odstavit své obranné mechanismy. Každou informaci poctivě přefiltrovat přes kanály svého mozku; tam ji dál upravit a zpracovanou vynášet na světlo.
Opravit myšlenky druhých.
S čím lze souhlasit, s čím nelze.
Jaký názor lze vnutit tomu druhému. Okolostojícímu pohyblivému člověku; kmitá a chodí okolo, touží po uznání, malý, drobný, přefiltrovaný tvoreček.
Umenšeme ho. Pohrávejme si s ním. Spřaďme ho do klubka, jako pavouk vytvořme okolo něj kokon.
Zamotat ho do svého světa, přizpůsobit ho svým postojům, naučit ho dívat se na svět našima očima.
Pozměnit všechnu opravdivost v nejistotu.
(Nebo že by ani žádná nikdy neexistovala?)

Někdy drobným záchvěvem kokon povolí a tvor je propuštěn. Dere se ven ze sevření, které polevilo. Povšimnul si toho nebo snad jednal pouze instinktivně a šel tam kam mu bylo umožněno?
Nabíhání programu bylo přerušeno. Došlo ke zkratu?
Nebo jen iluzorní mozek byl unaven, přehlcen manipulací druhého?
Snad nechtěl dojít ani tak daleko; zjistil, že cesta, po které kráčí je marná a rozhodl se vrátit. Rozhodl se opustit své stanovisko.
Upustil opředeného tvora.
Kořist unikla. Uvolnila se, napřímila se. Zocelila svou páteř.
To je první možnost. Stále ještě zbývá varianta, že si svého polapení nebyla vědoma a stále žila v iluzi, že je sama sebou.
Pokud tomu tak skutečně bylo a ona si svůj status dostatečně neuvědomila, je téměř jisté, že již brzy se ocitne na stejném místě ve stejné pozici, zasažena a ochromena iluzí druhého.

Může ovšem nastat ještě jiná situace, kdy v mozku přímo této bytosti vznikne mylná představa sama o sobě. Spřadená v zákoutích vlastní mysli, náhle se objeví na povrchu. Mozek propadne své vlastní chybě, svým vlastním zmateným myšlenkám.
Iluze je zrozena.
Přichází na svět, prokousává si svou vlastní cestu mezi jinými iluzemi.
Vnucuje se druhým.
Představuje se.
Zachytává se tak v kanálcích druhých.
Přeskakuje z jednoho na druhého jako nakažlivá nemoc.
Většinou se pohybuje v rámci jedné kulturní oblasti, zřídka přeskakuje do jiné. Avšak při propojování kultur nebo při jejich vzájemném střetu přichází často ke slovu. Jako by potom docházelo k nějkému trhu mylných představ, při kterém jsou méně neškodné mýlky zaměňovány za omyly mnohem těžšího kalibru.
Iluze se tak stávají mnohem silnějšími a obtížněji zdolatelnými. Pokoušejí se spřádat nitě kolem celého světa, kolem všech lidí a oblastí, dokud nejsou protrženy a znovu nahrazeny jinými.
Říká se tomu koloběh života.

Reklama