Jako kouzelník dokázal nevnímat tok dnů a měsíců kolem sebe, neboť splynul s tím proudem, stal se jeho součástí a úplně zapomněl na jeho zákonitosti. Až tohle ráno mu Chronos prudce zabuší do dveří, neptá se, vstupuje dál až k jeho loži, kde mu máchá svou kosou těsně vedle obličeje.
„Tak teda jóóó…“ vzdychne Bertram a dlouze protáhne.
„No dobře, je mi 30..“ usmiřuje staříka, který se stále nehýbe z místa.
„Beru to na vědomí..“ zvedá smířlivě ruce, když stařík se uchechtne a odkráčí si to do kuchyně, kde si začne dělat anglickou snídani, sestávající z míchaných vajec, příšerně přesmažené slaniny a starého džusu z Betramovy ledničky.
Hm… nedá se nic dělat… smíří se nakonec Bertram se skutečností, ale nemyslete si, že to hodlám oslavovat! Žádný chlebíčky, ani vínečko nedostanete! Když ostře přibouchává dveře před zasmušilou Janou, částečně mentálně nepřítomným Jardou a rozvernou Martou. „Žádný oslavy, jasný..“
„Čecháčku! Kdyžtak: žádné oslavy, jasné…“ opravuje ho Marta.
„Trhni si!“ zní odpověď.
Otevře lednici, nalije si starý džus do sklenice a dolije ho vodkou.
Přisune se ještě blíž ke kamnům, do kterých nacpe několik uhelných briket.
Blog | Hana Slezáková