Nechat mošt vykvasit, chlemtat jablečný burčák, pokuřovat opřen o druhé nebo vyšplhat na strom.
Marta se vrátila ze Španělska, s květy ve vlasech, divokým psem a zářezy na pažbě levé ruky.
Zamilovat se je snadné, zakousnutím do jablka uvadá sama v sobě a připravuje se na podzim.
Po příjezdu ihned vymetla všechny kouty, všechen prach a smetí, uvařila si kávu a houpala se v houpacím křesle.
Pohladila pravou divokého, s pohledem upřeným do jedné tečky.
Modrá v bílé, kompozice.
Sešla se nad ubrusem s Jardou a Bertramem, pila jejich víno a naslouchala. Sama snad neměla co dodat.
Je snadné sedět s grafikem a malířem, když nevíte, kdo jste vy sami.
Prodavačem cetek stala se přes léto, v zapadlích uličkách Andalusie, na pláži u moře, přidala se k nim, co nic nemají a prodávají touhu druhých.
Ukradla v krámku tarotové karty a hrála si na cikánku. Věštila z rukou, karet a kávové sedliny, tmavá a mluvící lámanou španělštinou. Neumím katalánsky ani galsky, nemám správný dialekt a neovládám idiomy.
Procházela se uličkou a vrazila do okouzlucího turisty. Byl to Američan, myslela, že bude alespoň trochu galantní, že se s ním domluví a ocení její nízkou úroveň feminismu.
Zklamala se, když u něj přespala dvě noci.
Ráno vyrazila na pláž a procházela se zbůhdarma. Hloupé noci a probuzení s ránem.
Nechat se pozvat na mojito a potom honem utéct. Neví, jestli to chce zopakovat.
Okouzlila barmana a přespala u něj v bungalovu.
Trvala vždy na kondomu. Trvala vždy na korektnosti.
Na tom, že nikdo nezná její pravé jméno a nikomu nevyzradí odkud pochází.
Příchozí a ničící.
Bořili ji a ona se ráda nechávala.
Běžela proti proudu a myslela, že jí to vyjde.
Brian ji udeřil do tváře, políček pálil sotva pár vteřin, nevěděla, jestli nenastavit druhou tvář.
Jestli její tvář není druhá.
S brekem vyběhla, přeběhla k benzínce a ptala se mužů, kdo z nich míří na sever.
Zakoušela jejich oplzlost a bránila se, pak potkala u krajnice divokého a s ním se cítila hned bezpečnější.
Sedla si na zadní sedadla a nechala ho ležet v klíně, aby ji bránil.
Díky bezcelnímu prostoru nemusela ukazovat doklady, občanku stejně kdesi ztratila.
Přejela hranice s pocitem úlevy.
Projíděla si teď pomalu v mysli celé léto a přemýšlela, co z toho vybere, co ponechat, o čem mluvit, co přikrášlit, nebo co by chlapi vůbec nepochopili.
Všechno zjemnila, jakmile se na ni otočili ti dva s otázku, jak se měla ona, určitě prožila léto zajímavěji, než oni dva, Bertram pracující na nové reklamní grafice a Jarda s prací na poli, sbírající třešně a okopávající záhonky.
Usmála se a mluvila jen o krajině, o plážích a o moři. O Andalusii pro turisty, o fotkách z katalogu, pohodě a pochopení.
Ale v noci se stejně vzbudila propocená, zabalená mokrým prostěradlem, vrhala se na psa a mluvila divným jazykem.
Musím se probrat, musím se probrat.
Ledový závan ranního vzduchu z pavlače napomohl, probudila své oči a doufala v lepší den.